.jpg 2.jpg?ph=914a73a6b0)
ARABŠTINA - výuka moderní spisovné arabštiny v BRNĚ-Bohunicích, ul. Švermova č.1; web: www.arabstina.webnode.cz
Sloupy víry // Sloupy náboženství // Pilíře náboženství // Sloupy islámu:
|
Sloupy víry // Sloupy náboženství // Pilíře náboženství // Sloupy islámu |
أَرْكَانُ الدِّينِ // أَرْكَانُ الإِسْلاَمِ |
|
„VYZNÁNÍ VÍRY“ – „ŠAHÁDA“ (někdy se používá termín „šahádatáni“, „kalima“ i „kalimatáni“) Jde o vyjádření příslušnosti k islámu a odevzdanosti do vůle Alláha. Překlad arabského textu islámské šahády zní: „Vyznávám, že není boha kromě Alláha a vyznávám, že Mohamed (Muhammad) je posel Alláhův.“ Nebo zkráceně: „Vyznávám, že není boha kromě Alláha a Mohamed (Muhammad) je posel Alláhův.“ První část znamená víru v jediného Boha „Alláha“ a druhá část zase víru ve vše, co Alláh sdělil Mohamedovi (Muhammadovi). Právní věda stanoví, že kdo pronese šahádu, stává se formálně muslimem. Ten, kdo chce konvertovat k islámu, vyřkne šahádu buď významným islámským činitelem (šejch al-Azharu, státník nebo místní hodnostář) nebo před dvěma svědky, přičemž se o tom musí pořídit úřední zápis. Šaháda je součástí textu každodenních modliteb. Má se šeptat novorozenci do ucha a pronést na rozloučenou se zesnulým. |
"أَلشَّهَادَةُ" ("أَلشَّهَادَتَانِ"// "أَلْكَلِمَةُ"//"أَلْكَلِمَتَانِ")
"أَشْهَدُ أَنْ لاَ إِلهَ إِلاَّ اللّه وَ أَشْهَدُ أَنَّ مُحَمَّدًا رَسُولُ اللّهِ." "أَشْهَدُ أَنْ لاَ إِلهَ إِلاَّ اللّه وَ مُحَمَّدًا رَسُولُ اللّهِ."
|
|
MODLITBA – „SALÁT“ Modlitba je náboženská povinnost (nejdůležitější) každého muslima a vedle obřadů pouti „hadždže“ je modlitba jedinou závaznou podobou islámské bohoslužby. Aby byla modlitba platná, musí být splněny následující podmínky:
Modlitba nemusí být vykonána okamžitě po výzvě muezzina, ale kdykoli v čase mezi dvěma azány. Koná-li se modlitba kolektivně za vedení imáma, má dvě části:
Obě části zní stejně. Muslim má konat denně pět modliteb. V mešitě jsou všichni věřící seřazeni do řad tváří k Mekce, přičemž muži jsou vpředu a ženy jsou ve zvláštní části nebo vzadu. |
"أَلصَّلاَةُ" |
|
PŮST – „SAUM“ // „SAWM“ nebo „SIJÁM“ Tento třicetidenní půst, pod výše zmíněnými arabskými názvy zavedl prorok Mohamed na jaře roku 624 místo jednodenního půstu, aby si v Medíně naklonil tamější židovské kmeny. Povinnost půstu platí pro všechny dospělé, duševně a tělesně zdravé a rituálně čisté muslimy, s výjimkou lidí starých, nemocných, cestujících, těhotných a kojících žen a těch, kdo konají těžkou fyzickou práci. Ti jsou od půstu osvobozeni podmíněně, neboť Korán a právní věda přesně stanoví, kdy je třeba půst nahradit. Půst se dodržuje od úsvitu do západu slunce v měsíci ramadánu. Ohlašuje se podle místních zvyklostí ranou z děla, světly z minaretu nebo jiným tradičním způsobem. V současné době se půst ohlašuje také televizí, rozhlasem a jinými sdělovacími prostředky. V průběhu půstu je muslim povinen se zdržovat:
Měl by se rovněž vyvarovat neshod, pomluv, násilí a neslušných řečí. Naopak se má chovat bohabojně a konat dobré skutky. Po západu slunce se půst přeruší a muslimové zasednou k jídlu. Rovněž se doporučuje dobře se najíst ještě před svítáním. Mimo měsíce ramadán předepisuje islám půst při některých proviněních (neúmyslné zabití, porušení přísahy atd.) Islám poskytuje prostor pro dobrovolné posty. Islámské právo určuje, které dny jsou pro půst vhodné a které nikoli. Je zakázáno se postit o obou velkých svátcích a nedoporučuje se, aby muslimové prováděli půst v pátek. Naopak se zase doporučuje dobrovolný půst v pondělí, ve čtvrtek, při příležitosti 10. muharramu, 9. dú ´l-hidždža a 27. radžabu. |
"أَلصَّوْمُ" // "أَلصِّيَامُ" |
|
ALMUŽNA – „ZAKÁT“ (někdy se používá termín „povinná almužna“) nebo „SADAQA“ (někdy se používá termín „dobrovolná almužna“) Korán označuje slovem „sadaqa“ dobrovolnou almužnu. Tento výraz se někdy významově kryje s pojmem „zakát“, který má být odváděn do státní pokladny. Obecný duch pokynů z Koránu zdůrazňuje, že muslimové mají dávat jako almužnu všechno, co jim přebývá. Almužna se zcela přeměnila na daň po Mohamedově (Muhammadově) smrti společně s rozmachem centralizované státní moci chalífátu. Almužna se každoročně odvádí z určených druhů majetku. „NISÁB“ (zákonem stanovené minimum). Pokud tedy majetek muslima přesahuje toto zákonem stanovené minimum, musí se z něho odvádět almužna:
Za „nisáb“ se pokládá:
„ZAKÁTu ´l-FITRi“ // „ZAKÁT AL-FITR“ (čistě dobročinná almužna, poskytovaná chudým na závěr měsíce ramadánu) |
"أَلزَّكَاةُ" // "أَلصَّدَقَةُ"
"نِصَابٌ"
"زَكَاةُ الْفِطْرِ" |
|
POUŤ DO MEKKY – „HADŽDŽ“ Korán přikazuje všem dospělým muslimům povinnost vykonat alespoň jedenkrát v životě velkou pouť do Mekky – hadždž. Tato povinnost platí pro každého muslima, který je jak tělesně, tak i duševně zdráv a má k cestě potřebné prostředky. Tato povinnost neplatí pro ženy bez manžela nebo mužského příbuzného, který by je doprovodil a neplatí také tehdy, je-li cesta nebezpečná. Při nemoci může bohatý muslim za sebe vyslat zástupce, kterému uhradí výlohy. Pro případ předčasné smrti může takovéto opatření učinit i v závěti. „CUMRA“ neboli „cumrat-un“ (Malá pouť) Tuto malou pouť lze vykonat kdykoliv a pokládá se za záslužný čin individuální zbožnosti. Naproti tomu hadždž, coby velká pouť, se koná v posledním měsíci islámského kalendáře „dú ´l-hidždža“. Povinnosti a obřady v Mekce samé jsou v obou případech skoro totožné. Obě pouti se běžně kombinují. Původ pouti do Mekky je předislámský, protože již v předislámské Arábii byla Mekka hlavním poutním místem. „KACBA“ – je hlavní svatyní v Mekce. Překlad názvu „Kacbat-un“ je „krychle“. „Al-Hadžar-u ´l-aswad-u“ (Černý kámen). Je zapuštěn do východního rohu Kacby, budovy o rozměrech 10 x 12 metrů a výšce 15 metrů. Na zdech Kacby jsou rozmístněny přívěsy z látky, na kterých je ve zlatě vyšita šaháda a některé výroky z Koránu. „AL-HARAMÁNI“ // „Al-haramáni ´š-šarífáni“ jsou města Mekka a Medína, která představují „posvátné okrsky“, do kterých mají nemuslimové zakázaný přístup. „IHRÁM“ je stav zasvěcení při pouti a při modlitbě. Po celou dobu ihrámu, do které muslim vstupuje s „níjou“ (vnitřním předsevzetím) je zakázáno se česat, holit, stříhat si vlasy, vousy i nehty, používat voňavky a žít pohlavním způsobem. Poutníci se mají také zdržovat hádek a jakýchkoli rozmařilostí. „MALÁBISU ´L-IHRÁM-i“ jsou poutní šaty, které si muslimové obléknou ještě před vstupem do Mekky a sestávají se ze dvou nesešitých (bezešvých) pruhů bílé látky. Ženy se halí do dlouhých šatů kryjících, na rozdíl od mužů, i hlavu. „TAWÁF“ je sedminásobné obejití Kacby, které poutník vykoná po příchodu do Mekky. Přitom se snaží políbit černý kámen nebo se jej dotknout. „SACJ“ je sedminásobný běh mezi posvátnými pahorky al-Marwa a „as-Safá“, přičemž se začíná u „as-Safá“ a končí u al-Marwa. Tawáf a sacj naplňují obřady cumry. Ten, kdo nekoná návazně ještě hadždž, může již odložit šat ihrám a nechat se ostříhat a oholit. Při hadždži ale zůstává dále v tomto šatu. Vlastní hadždž začíná sedmého dne měsíce dú ´l-hidždža kázáním ve svatyni Kacba, které následuje po polední modlitbě. Toto kázání obsahuje výklad poutních obřadů. „JAWMU ´T-TARWIJATI“ („den napájení“) je osmý den měsíce dú ´l-hidždža. V tento den poutníci odcházejí se zásobami vody do údolí Miná, kde se jim doporučuje vykonat polední, odpolední, večerní a noční modlitbu. Zde rovněž pod širým nebem přenocují. Další den odcházejí po ranní modlitbě na planinu u pahorku carafát, kde po polední modlitbě, odpolední modlitbě a dvou chutbách vykonají „wuqúf“, což je obřad stání trvající až do západu slunce. „IFÁDA“ (běh ke svatyni al-Muzdalifa). Tento běh vykonají poutníci po obřadu stání. Zde poutníci, po vykonání večerní a noční modlitby, podruhé přenocují pod širým nebem. „JAWMU ´NAHRI“ // „CÍDU ´NAHRI“ // „JAWMU ´L-ADHÁ“ // // „CÍDU ´L-ADHÁ“ („OBĚTNÍ SVÁTEK“) // „AL-CÍDU ´L-KABÍRU“ („VELKÝ SVÁTEK“) Tento desátý den měsíce dú ´l-hidždža pouť vrcholí. Po ranním krátkém stání „wuqúf“, ranní modlitbě a chutbě v Muzdalifě se uskuteční druhý běh „ifáda“ do údolí Miná. Zde každý poutník hodí na západní hromadu (jedna ze tří hromad) sedm kamínků, čímž symbolizuje kamenování Satana, který zde byl, podle tradice, zahnán Ibrahímem právě kameny. V údolí Miná pak poutníci (ve stejný den i milióny muslimů ve všech islámských zemích) provedou rituální oběť zvířete, zpravidla ovce nebo kozy, dříve i velblouda. Maso se má, podle Koránu, rozdat chudým. Po obětování zvířete se poutníci vrátí do Mekky, kde se koná tzv. „Tawáf na rozloučenou“ u Kacby. Tímto úkonem poutní obřady končí. Poutníci si dají oholit hlavu a odkládají šat ihrám, který si většina z nich odnáší s sebou (šat ihrám je vhodný buď jako rubáš do rakve nebo jako rodinná relikvie – látka, která se dotýkala posvátného okrsku). „ZAMZAM“ je pramen ve studni, jehož voda je dodnes považována za zázračně uzdravující. Poutníci tuto vodu během pouti pijí a před odchodem z Mekky si ji nabírají do lahví. Někdy si v této zázračně uzdravující vodě namáčejí i šat ihrám. „AJJÁMU ´T-TAŠRÍQI“ jsou tři dny od 11. do 13. dne měsíce dú ´l-hidždža, které dostaly tento název podle sušení masa z obětovaných zvířat. Toto maso si poutníci, po jeho dokonalém vysušení, berou jako potravu na zpáteční cestu. Během těchto dní se poutníci zdržují v údolí Miná, kde po poledni opět házejí kamínky. „CUMRATU ´L-WADÁC“ („cumra na rozloučenou“) je malá pouť, kterou je zvykem vykonat před odjezdem z Mekky. Někteří poutníci pak ještě navštíví v Medíně hrob Proroka Mohameda (Muhammada). Alláhem určené „povinnosti“ („fard“) výroční pouti do Mekky jsou pouze: - ihrám - wuqúf - tawáf - sacj Všechny ostatní obřady hadždže jsou „zvyklostmi“ („sunna“). Ten, kdo vykoná pouť do Mekky je „hádždž“, žena „hádždža“. |
"أَلْحَجُّ"
"عُمْرَةٌ"
"أَلْكَعْبَةُ"
"أَلْحَجَرُ الأَسْوَدُ"
"أَلْحَرَمَانِ" // "أَلْحَرَمَانِ الشَّرِيفَانِ"
"إِحْرَامٌ"
"نِيَّةٌ"
"مَلاَبِسُ الإِحْرَامِ"
"طَوَافٌ"
"سَعْيٌ"
"يَوْمُ التَّرْوِيَةِ"
"وُقُوفٌ" "إِفَاضَةٌ"
"يَوْمُ النَّحْرِ" // "عِيدُ النَّحْرِ" // "يَوْمُ الأَضْحَى" // "عِيدُ الأَضْحَى" // "أَلْعِيدُ الْكَبِيرُ" "وُقُوفٌ" "إِفَاضَةٌ"
"زَمْزَمٌ"
"أَيَّامُ التَّشْرِيقِ"
"عُمْرَةُ الْوَدَاعِ
"فَرْضٌ": - إِحْرَامٌ - وُقُوفٌ - طَوَافٌ - سَعْيٌ
"سُنَّةٌ" "حَاجٌّ" ، "حَاجَّةٌ" |
.jpg 2.jpg)